Matěj Drtina |

Šéftrenér Josef Reigl: Dorost dokazuje, že na Hvězdě vychováváme kvalitní mládež

Vydařený vstup dorostu do extraligy, pozvánky do reprezentací, tlak na hráče i trenérská vize pro celý klub. To vše a mnohé další jsme probrali v komplexním rozhovoru se šéftrenérem a lodivodem dorostu Josefem Reiglem.

Dorost má za sebou 10-denní reprepauzu - pojali jste ji tréninkově nebo spíše odpočinkově?

Pojali jsme to tak, že musíme dobít baterky do náročné sezóny, která, doufáme, bude dlouhá. Kluci mají za sebou 5-denní náročný program, kdy kombinovali posilovnu a tréninky na ledě a hodně bruslili, aby byli dobře připraveni na soupeře, kteří nás čekají. Někteří naši hráči jsou bohužel zranění či pomlácení, takže ti si dávali pauzu. Víkend ale měli hráči volný a od hokeje si tedy také trochu odpočinuli.

Panuje zatím spokojenost s úvodní fází sezóny?

Měli jsme ideální plán nasbírat za září 9 bodů, což se nám povedlo, takže za to jsme rádi. Obrázek soutěže je také takový, jaký jsme očekávali. Liberec, Mladá Boleslav, Plzeň a Karlovy Vary jako vedoucí čtyřka, další tří týmy, se kterými když se nám všechno povede, tak bychom jim mohli nějaké body ukrást, a naopak PZ Kladno a Třemošná jako týmy, se kterými je body třeba pravidelně získávat. To se nám v obou případech povedlo, ale je třeba dodat, že to bylo na domácím hřišti, kde kluci zatím hrají o poznání lépe než na těch venkovních. Až na jedno utkání, které se nám hrubě nepovedlo - s Libercem - jsme hráli pokaždé důstojnou partii se všemi kvalitními soupeři. Zatím plníme plán jak jsme si to nakreslili a doufáme, že v tom budeme pokračovat, a že se budou kluci posouvat výkonnostně i bodově. 

Prozradíte silné a slabé stránky Vašeho dorostu?

Na začátku chci říct, že si obrovsky vážíme s trenéry té soutěže, a stejně tak si vážíme toho týmu co tady máme a všech kluků, se kterými můžeme pracovat. Myslím, že tento tým z těch, které jsem tady v dorostu měl pod sebou, je nejvíce vnímavý a pracovitý. Jsou schopni zapracovávat do hry věci které jim říkáme, vnímat správně situace a jako parta fungují na výborné vlně. Naši slabinu bohužel odhalili Rytíři Kladno, a je to fyzická hra až na hraně pravidel. Myslím si, že to je i celkově slabina českého hokeje - jakmile se přitvrdí, tak mnozí hráči ztrácí herní jistotu. Pracujeme nicméně na posilnění této stránky na ledě i v posilovně. Hráčům jsme říkali, že je zapotřebí hrát trénink jako zápas a vážit si těch, kteří v tréninku jdou do soubojů naplno - a samozřejmě férově. Musím ale říct, že jsme si užili zápas po Rytířích Kladno - s Mladou Boleslaví - kde si kluci zahráli pěkný hokej s velmi kvalitním soupeřem, my jsme se jim mohli v tomto přizpůsobit a odehráli fajn utkání.

Myslíte, že je tato slabina týkající se fyzické hry spíše o síle nebo hlavě hráčů?

Myslím, že to je spíš o povaze jednotlivých hráčů - někdo je rváč, někdo techničtější typ. Velký vliv na to má samozřejmě trenérské vedení. Já preferuji bruslivý kombinační technický hokej. Kluky netlačíme do toho, aby se mezi sebou na tréninku rvali a dohrávali každý souboj na 120 procent, ale jak nám ukázal například zmíněný duel s Kladnem, možná je to škoda a musíme na tom zapracovat.

Je tedy bruslivý kombinační technický styl ten, který se snažíme vtisknout hvězďákům napříč kategoriemi?

Bylo by fajn to napasovat do každé kategorie, ale trenéři musí reagovat na danou skupinu dětí. S některou technický hokej moc hrát nelze, s další naopak ano, takže každá třída nemůže hrát podle jednotné šablony. Základ hokeje je nicméně bruslení a pokud nestíhá hráč bruslit, bude mít problémy s jakoukoliv hrou. Pokud bude stíhat bruslit, tak může hrát jak technický, tak fyzický hokej. Bod číslo jedna by za mě mělo být bruslení, bod číslo dva číslo kombinace. A ideální by bylo hrát bruslivý kombinační technický hokej s uměním být důrazný ve správný moment. 

U extraligového dorostu jste třetí sezónu. V čem Vás to zatím nejvíce obohatilo či zdokonalilo?

Každou sezónou, každým zápasem se obohacuji o nové poznatky. Nejtěžším úkolem je poskládat tým a vybrat do něj ty správné hráče. Někdy člověk nezvládne odhalit všechno ve správný moment. Snažíme se společně s dalšími trenéry vnímat ty věci co nejlépe a odhadnout správně ty momenty, kdy je třeba opravdu zabrat a hráče nešetřit. Dále jsme se ponaučili z hlediska přípravných zápasů, kde vyhledáváme soupeře od těch s námi srovnatelných až po ty velmi těžké - abychom měli reálnou představu o našem týmu a také soutěži. Ze všeho si bereme zpětnou vazbu a sezóna co sezóna nás posouvá. 

Jak vnímáte tlak na dorostence vzhledem k tomu, že letos sestupuje hned šest týmů a body vůči sestupu se počítají už od začátku sezóny?

Kluci v našem týmu jsou moc fajn. S prvním vstřeleným gólem proti Třemošné - která je společně s PZ Kladnem jedním z našich dvou klíčových soupeřů v bitvě o záchranu - byla na klucích vidět velká euforie a zároveň z nich spadl pomyslný balvan a nakonec odehráli parádní zápas. S PZ Kladno na ně trochu dolehla tíha okamžiku, protože v první třetině jsme nemohli dát gól. Pak se to ale podařilo prolomit a také to skončilo naší jasnou výhrou. S klukama hrajeme jakožto trenéři rovnou hru, říkáme jim naše myšlení a pocity. Hráči vědí, že zmíněné dva soupeře chceme dostat pod sebe, stejně jako že chceme ukradnout body i dalším soupeřům, se kterými se to tolik nečeká. Je fajn, že kluci si toho jsou vědomi, vnímají to, váží si toho, že tu šanci mají a přistupují k tomu, jak by se mělo. Na druhou stranu to není nějaký nůž na krku a nejsou z toho rozklepaní. 

Za uplynulé dva měsíce přišly dvěma hráčům dorostu Hvězdy pozvánky do mládežnických reprezentací. Co byste k tomu řekl?

Říkal jsem to klukům už když byl obránce Jan Jarabko nominován do širšího výběru reprezentační šestnácky - je to odměna za práci navíc daného hráče. Všichni viděli, jak je Honza fyzicky a kondičně připravený, jak na sobě pracuje. Stejně jako Vojta Spěváček, který nemine žádnou šanci jít na led, zastřílet si na brankáře, jít si zahrát za vyšší či nižší kategorii (když to bylo ještě v žácích možné). Kluci tomu hokeji spoustu věnují, a ten hokej jim to teď vrací. Je to hrozně fajn, že tu takové příklady máme, a byl bych rád, kdyby na to navázali i další hráči.


Jak velkým faktorem při sestavování extraligového týmu dorostu je to, že daný hráč má za sebou hvězďáckou minulost?

Při výběru se snažíme hvězďáky upřednostňovat. Říkáme to při každém výběru kádru, že hvezďáci mají plusové body navíc. Zase to ale není tak, že by kolem nich byla ochranná bariéra. Pokud ten hráč nesplňuje naše požadavky, tak bohužel odchází na hostování do nižší soutěže, kde může najít uplatnění. Musím říct, že v této sezóně máme zhruba 75 procent hráčů kteří na Hvězdě fungují tři a více sezón nebo jsou kmenovými hráči Hvězdy. Takže návaznost na žáky tu je, a stejně tak chceme, aby od nás pak juniorka dostávala dobře připravené hráče.

Jaká je to vizitka pro klub, že tři čtvrtiny extraligového dorosteneckého týmu jsou naši dlouhodobí hvězďáci?

Já doufám, že velmi dobrá. Není to o tom, jestli A-tým hraje extraligu nebo kraj, ale o tom, že se dá vychovávat kvalitní mládež na jakémkoliv stadionu a i s nižším rozpočtem, když se to dělá správně a poctivě. A náš extraligový dorost ukazuje, že tomu tak u nás je. I proto mě vždy zamrzí, když nás někteří soupeři podcení - zmíním nedávný přípravný duel dorostu se Slavií, která sem přijela ve velmi divném rozpoložení. Klukům jsem v kabině říkal, aby získali sobě i klubu nějaký respekt - což se jim tím, že Slavii porazili, věřím, podařilo. 

Jak vnímáte pomyslnou propast mezi tím, že dorost Hvězdy hraje nejvyšší soutěž a junioři naopak nejnižší?

Je obrovská škoda, že juniorům těsně utekl postup do vyšší soutěže dvakrát po sobě. Nejprve proto, že nebylo svazem ohlášené předem, že se bude někam postupovat, protože kdyby se to vědělo, tak by si to juniorka bez problémů uhrála. A podruhé pak kvůli předčasnému ukončení sezóny z důvodu covidu. Na druhou stranu myslím, že propast mezi soutěžemi dorostu a juniorů je ve výsledku i dobrá věc. Dochází zde totiž k pomyslnému zlomu hokej a škola. Hráči, kteří mají po dorostu stále ty nejvyšší hokejové cíle se můžou ucházet o angažmá v extraligových klubech, k čemuž jim jako klub rádi pomůžeme. Hráči, kteří upřednostňují školu a zároveň chtějí zůstat u hokeje na nižší, ale přesto solidní úrovni a navíc za dobrých tréninkových podmínek a zázemí, tak pokračují na Hvězdě a zažívají další hokejové zážitky s dobrou partou spoluhráčů.

Jak náročné je Hvězdu coby šéftrenér vést?

Je hrozně fajn, že tady máme fajn mix trenérů od těch mladších s dobrým elánem a pozitivní energií, přes ty zkušenější středního věku až po trenérské matadory, kteří tomu dávají punc a „starou školu.“ Ta skladba je tady velmi dobrá, je tu navíc několik trenérů, co prošlo mládeží Hvězdy a teď předávají své rady a zkušenosti mladým hvězďákům. Neumím nicméně porovnat jak to funguje v jiných českých klubech a jaká tam je atmosféra, protože jsem v Čechách v žádném jiném klubu coby trenér nepůsobil. Doufám, že budeme mít čím dál tím více rodičů, kteří si uvědomují, že trenéři tu jsou pro jejich děti a snaží se dělat to nejlepší co dokážou. A zároveň že budou rodiče chápat, že trenéři jsou také jen lidé a musí vnímat celý tým, nikoliv jen jedno dítě. Symbióza rodič - hráč - trenér je nesmírně důležitá a všichni musí být na jedné straně.

Je hokej mládeže na Hvězdě spíše zábavní volnočasová aktivita nebo výkonnostní sport?

Hokej by na jednu stranu určitě měla být zábava a sport pro všechny. A je to tak nastavené i od svazu - od Pojď hrát hokej a přípravek, kdy se dává šance vyzkoušet si ten sport úplně všem, přes nižší kategorie a minihokej, kdy se dostává spoustu hráčů do hry. S narůstajícím věkem je ale třeba přihlížet i k výkonnosti a hráči musí ukázat, že tím hokejem žijí, dávají tomu hodně a mají pro to i nějaké vlohy. Není každému hráči dáno do vínku hrát hokej na nejvyšší úrovni. A není tím myšleno jen dostat se do extraligy nebo NHL, ale i na Hvězdě se zužují počty hráčů s přibývajícím věkem a konkurence roste. Od 5. třídy výše je dovoleno svazem nominovat maximálně 17 hráčů do utkání, přičemž do hry se jich běžně dostane jen 15 pokud vše funguje. Ten pomyslný trychtýř se zužuje a postupem času se hokej skutečně stále více stává výkonnostním sportem a klub nemůže z objektivních důvodů vyhovět všem, kteří sem chodí hrát a trénovat.

Chcete něco dodat závěrem?

Rád bych dodal, že si vážím toho, že můžeme fungovat v normálním režimu a užívat si každý trénink, každý zápas. Možná jsme všichni rychle zapomněli na to, jak jsme museli ještě nedávno trénovat venku a nemohli na led. Chtěl bych, abychom si toho všichni vážili, že můžeme na led, brali věci s úsměvem, dělali věci s nejlepším vědomím a svědomím, bavili se tím, hráči dávali do tréninku 100 procent a byli šťastní, že ten hokej můžou hrát.