Matěj Drtina |
GM klubu Michael Grim: Dobře už bylo, čekají nás nové výzvy
O sportovně vydařené sezóně včetně úspěchů dorostu a A-týmu, energetické krizi, zvyšování cen či tlaku na trenéry ze strany části rodičů. Aktuální témata jsme probrali v tradičním velkém posezónním rozhovoru s generálním manažerem klubu Ing. Michaelem Grimem.
O sportovní stránce
Letošní sezóna byla po sportovní stránce velmi úspěšná. Velikou pochvalu si zaslouží náš dorostenecký tým, který se udržel v extralize a patří tak mezi top 24 týmů v zemi. Je to významný počin a poděkování za odvedenou práci patří realizačnímu týmu i hráčskému kádru dorostu. Velký podíl na letošní - ze sportovního hlediska - velmi úspěšné sezóně má také tým mužů, který po letech vybojoval titul přeborníka Prahy, v kvalifikaci o 2. ligu předvedl perfektní výkony a ukázal svou sílu a kvality. Za zmínku stojí také to, že kádr A-týmu je složený hlavně okolo ročníků 1996 až 2000, což jsou všechno ročníky, které tady na Hvězdě v předchozích letech zažily extraligu dorostu a v mládeži si prošly drilem a kvalitním tréninkem.
Junioři mají za sebou také slušnou sezónu, hráli dobře a naplnili svůj cíl zabojovat o postup do vyšší soutěže. Klíč k postupu však byl neskutečně těžký a dostat se o soutěž výše bylo téměř nemožné. A nemohu opomenout ani všechny ostatní kategorie, které se zdatně popraly s celou sezónou. U žáků bych nehleděl tolik na výsledky, protože u nich není podstatné, jestli vyhráváme nebo prohráváme, ale jestli se zlepšujeme. A v tomto ohledu nadále splňujeme parametry - máme tady dost dětí a výkonnostní úroveň je dostatečná. Bohužel, celková kvalita žákovských soutěží letos byla slabá. Neustále změny systému soutěží ze strany svazu metodou „pokus, omyl“ jsou nekoncepční a pro kluby je těžké se v tom vyznat.
Dlouhodobě se snažíme pro hvězďáky zajišťovat účast na různých zahraničních turnajích - a aby tam hráči jezdili jako tým za Hvězdu a nemuseli to nahrazovat účastmi v nějakých výběrech či pseudovýběrech. Během covidu to nešlo, ale letos jsme na tuto tradici navázali, za což jsem velmi rád. Na podzim vyrazila 8. a 9. třída do Švédska, na jaře pak využila 7. třída tradiční možnosti odjet do švýcarské Bellinzony a 9. třída odjela na rozlučkový turnaj se žákovskými kategoriemi do Maďarska. Všude se hrály těžké a kvalitní zápasy, hráči poznali jinou hokejovou kulturu a úroveň a utužili týmového ducha. Je dobře, že se o Hvězdě díky jejím sportovním úspěchům ví a mluví…
O ekonomické situaci
Na jaře 2020, kdy jsme zažili první fázi covidu, jsem řekl, že „dobře už bylo.“ A zatím se to bohužel vyplňuje do posledního puntíku. Náročné období covidu a lockdownů, které bylo pro mnohé kluby i podniky fatální, přežila Hvězda sportovně i ekonomicky. Netušili jsme však, že (nejen) náš klub čeká krize energetická a finanční. Ve vedení klubu jsem téměř 20 let a musím říct, že ty poslední roky mě statečně trénují, člověk řeší krizové scénáře a na nenadálé situace musí rychle reagovat.
Od 1. ledna letošního roku nám byla skokově navýšena cena elektrické energie - takže místo faktur na 150 tisíc měsíčně za elektrickou energii nám chodí za 350 tisíc měsíčně. A to vůbec netuším, jak to bude vypadat v létě, když bude spotřeba elektřiny na mražení ledové plochy ještě vyšší. A razantní zdražení se netýká pouze elektrické energie, ale i vody, plynu a dalších položek. Pozitivní aspoň je, že díky tomu, že jsme v uplynulých letech rekonstruovali strojovnu a postupně investovali do nových kompresorů, chladící věže, automatického řízení apod., se chod zimního stadionu alespoň částečně zefektivnil a zoptimalizoval.
Musíme se s tím vyrovnat. Proto jsme od 1. března 2022 navýšili ceny pronájmu ledu, v průměru o 20 procent - o 700 korun na hodinu. Od 1. května jsme pak byli nuceni přistoupit k navýšení oddílových příspěvků pro hráče napříč všemi kategoriemi, kdy se jedná o navýšení o zhruba 300 korun měsíčně. Na toto téma jsme měli společnou schůzku všech šesti pražských klubů, kde jsme se dohodli, že o tuto částku navýšíme oddílové příspěvky všichni. I tak je třeba v této souvislosti zmínit, že na Hvězdě mají hráči oproti ostatním pražským klubům výhodnější podmínky, protože příspěvky jsou o pár set levnější a navíc se platí 11 měsíců v roce, přestože ve většině klubů v Praze platí 12 měsíců.
V celkovém rozpočtu klubu tvoří oddílové příspěvky zhruba 25 až 30 procent příjmů. Je třeba si navíc uvědomit, že kdyby nebyly náklady na hráče z velké části kryty z ostatních příjmů klubu a dotací a rodiče měli platit všechno, tak by příspěvky dosahovaly částky 5 tisíc korun za měsíc. Zároveň vnímáme, že když už se ceny příspěvků a pronájmu zvyšují, tak chceme nabídnout něco navíc - například že máme dobré zázemí, které chceme nadále vylepšovat.
O kultuře chování a vztahu hráč-trenér-rodič
Jsem moc rád, že se nám daří držet zkonsolidovaný trenérský štáb. Samozřejmě některé odchody a příchody u trenérů nastávají a úplný status quo mít nechceme, ale jsem rád, že se to celkově stabilizovalo a změny nejsou nijak dramatické. Trenérský tým je ustálený a funguje.
Kde to ale rok od roku více skřípe je přístup rodičů vůči trenérům. Část rodičů do toho trenérům strašně zasahuje a stávají se tu nevhodné incidenty, včetně toho, že se na trenéry verbálně útočí. Tlak ze strany části rodičů je někdy až za hranou a spousta trenérů je z toho znechucená. Ti trenéři tady fungují na poloprofesionální bázi, někteří ani to ne. Svou práci vnímají jako poslání, dělají to z lásky k hokeji, dětem se věnují ve svém volnu, připravují různé akce a aktivity navíc, mnohdy nad rámec smluvně nastavených závazků.
Kultura chování rodičů je v tomto ohledu špatná, bohužel se to ale netýká pouze našeho klubu, ale celého českého hokeje. A člověk to vidí o to více, když má porovnání s tím, jak vypadá hokejové prostředí ve Švédsku, Švýcarsku nebo v zámoří. Myslím, že by se to mělo začít rychle řešit a zastavit to, protože taky se může s tímto přístupem části rodičů stát, že to u nás za chvíli nebude mít kdo trénovat.
Po trenérech se navíc často chce, aby řešili všemožné problémy a komplikace týkající se hráčů. Je třeba si ale uvědomit, že my tady máme děti na jednu hodinu denně, zbytek času jsou děti ovlivňovány rodiči a prostředím, ve kterém vyrůstají. My tady nemůžeme napravovat škody, které se někde mimo napáchaly, a řešit, že některé děti sem přijdou a chovají se tak, jak se chovají. Jednoduše řečeno, trenéři pracují s tím, co tady rodiče nechají…
Výhled do blízké budoucnosti
Nastává doba přípravného období, většina kategorií má i během něj k dispozici led dvakrát týdně. Hráčům se snažíme pomáhat nejen na ledě a na suchu, ale také je různými způsoby motivovat. Moc by se mi líbilo, kdyby junioři měli možnost hrát ve větší konkurenci více kvalitních zápasů. Vytvořili jsme koalici 10 klubů tvořenou nejlepšími týmy Regionální ligy juniorů a žádáme svaz o rozšíření Ligy juniorů, protože ten rozdíl mezi těmi top týmy RLJ a zbytkem je příliš velký a vyrovnaná utkání jsou k vidění jen zřídka. Stejně tak se snažíme, aby A-tým mohl hrát od nadcházející sezóny Krajskou ligu mužů Středočeského kraje, pro tým by byla možnost konfrontace s novými a kvalitními soupeři skvělou motivací. Mohu prozradit, že jsme dostali nabídku ke koupi licence na 2. ligu, ale nepřijali jsme ji, protože nám to nedává v současné chvíli smysl.
Jsme středně velký mládežnický klub s výstupem do mužů a naší výhodou je to, že se rovnoměrně věnujeme všem kategoriím. Rodič to mnohdy vidí jen očima svého dítěte v jedné kategorii, ale nevidí souvislosti. Mám radost, že se nám daří držet nastavení, ve kterém není žádná kategorie výrazně preferovaná či naopak upozaďovaná. Právě to z nás dělá zdravý fungující klub…