Matěj Drtina |
Dvojrozhovor s dorostenci (a běžci) Mikulášem Janouškem a Štěpánem Kubatou
Dorostenci Mikuláš Janoušek a Štěpán Kubata - oba z ročníku 2005 - hovoří v dvojrozhovoru o trénování za aktuální situace, přechodu do dorostu, rozjezdu sezóny i o tom, jak uběhli téměř 15 kilometrů.
Na úvod je třeba poznamenat, že tento rozhovor vzniká na základě běžecké výzvy, jež se konala na přelomu října a listopadu na našich sociálních sítích. Do challenge se zapojilo na tři desítky hvězďáků od 1. třídy přes žákovské kategorie, dorost, juniory, A-tým až po trenéry. V součtu jste uběhli přes 250 kilometrů! První dva účastníci měli jako bonus možnost poskytnout rozhovor na klubový web. V pořadí první účastník - junior Nicolas Štefko - se bonusu zřekl a přenechal ho druhému a třetímu v pořadí, tedy dorostencům Mikuláši Janouškovi a Štěpánu Kubatovi.
Byli jste mezi prvními třemi, kteří se zapojili do hvězďácké běžecké výzvy. Jak vypadal váš - v obou případech 14 km dlouhý - běh?
Mikuláš Janoušek: Já jsem běžel s naším tatínkem a psem. Bydlím v Mníšku pod Brdy, hned před domem máme les. Běhat chodím, ale takovou vzdálenost jsem ještě nikdy neběžel. Většinou běhám na rychlost kratší zhruba tříkilometrové kolečko, teď jsem si to o dost prodloužil.
Štěpán Kubata: U nás v Letech u Prahy je spoustu okruhů. Já jsem to vzal přes Karlické údolí - ten okruh má zhruba 7 kilometrů, takže jsem to běžel dvakrát. První kolečko sám, druhé s bráchou, který si chtěl také zaběhat. Brácha ale chtěl běžet rychle, takže při druhém kolečku jsem trochu umíral, ale nakonec to v pohodě zvládl.
Jak vypadá vaše sportovní příprava v současné době?
Mikuláš: Od pana trenéra Reigla dostáváme denní plán, ve kterém nám znázorňuje co máme dělat. Je v tom hlavně posilování, ale také třeba sprinty a skákání schodů. Celkově se teď hýbu mnohem víc než na jaře, skoro každý den trénuju střelbu...
Štěpán: Kromě tréninkového plánu který dostáváme mě baví jezdit na kole. Bráchové hrají fotbal, takže si taky chodíme zakopat, občas si jdeme zahrát tenis. Kvůli škole jsem se hýbal o trochu víc na jaře, ale teď taky nezahálím.
A jak zvládáte distanční výuku na svých školách?
Mikuláš: Jsem na Německém gymnáziu a distanční výuka tam je na dobré úrovni. Úkolů není ani moc, ani málo.
Štěpán: Na rozdíl od jara teď chodím na střední školu - Obchodní akademii Holešovice - a výuka je tedy o trochu náročnější. Na jaře jsem dělal víceméně jen češtinu a matiku, abych se připravil na přijímačky, jinak nás moc nezatěžovali. Teď děláme všechno, škola nám toho dává víc a musím se na to tedy více soustředit.
Jak hodnotíte dosavadní průběh sezóny u dorostu? A co z hokeje vám nyní nejvíc chybí?
Mikuláš: Byl jsem naštvaný, protože jsme od konce července makali, abychom se na začátek soutěže dobře připravili, a nakonec jsme odehráli jen dva soutěžní zápasy a pak nás zavřeli. Nejvíc mi chybí určitě zápasy.
Štěpán: V létě jsme dřeli, potili se na sluníčku, a téměř nic z toho. Celé léto jsem se na to hrozně těšil a zatím z toho bylo jen pár přáteláků a dva soutěžní zápasy. Příprava ale byla povedená, hráli jsme dobrý hokej a ukázalo se, že se můžeme s konkurencí porovnávat. Pak nás ale zavřeli do karantény a my se koukali, jak ostatní týmy rozjíždějí soutěž. Mrzí mě, že jsme nemohli zápasit víc a porovnat se s těmi týmy. Nejvíc mi chybí tým a vůně toho ledu - zabruslit si na něm, zamakat si.
Jak vnímáte přechod do dorostu?
Mikuláš: První zápasy pro mě byly velký skok oproti 9. třídě. Tam to bylo mnohem jednodušší. Všichni jsou v dorostu mnohem rychlejší. Musím si zvykat, že většina soupeřů je vyšších a silnějších, takže je pro mě mnohem těžší se přes obránce dostat.
Štěpán: Minulý rok jsem už pár zápasů za dorost odehrál, takže jsem víceméně věděl, co mě čeká. V hlavě jsem měl navíc furt zafixované, že budeme hrát i nadále proti hráčům z ročníku 2003 a když mi pak došlo, že tam už nejsou, tak to bylo o to lepší. Ten skok z devítky to byl, ale postupem času jsem si zvyknul. Největší rozdíl je určitě v rychlosti. V 9. třídě jsem měl více času na to rozehrát, tady jdou hned do nás, hned napadají, jsou tvrdší. Hráči jsou větší, silnější, ten rok navíc je znát.
Chcete něco říct závěrem?
Štěpán: Chtěl bych vzkázat fanouškům, ať se na nás, až skončí koronakrize, přijdou podívat. Má to cenu, můžeme vyhrávat a nějaká vítězství určitě ubojujeme!