Rozhovor s šéftrenérem mládeže Josefem Reiglem
Coby šéftrenér mládeže HC Hvězda Praha a zároveň hlavní trenér dorostu a ročníku 2012 má Mgr. Josef Reigl co říct k celé řadě témat týkajících se hvězďácké mládeže. V posezónním rozhovoru jsme se šéftrenérem Reiglem mluvili o právě skončené sezóně, ve které jím vedený dorost postoupil až do finále Ligy dorostu a ročník 2012 ovládl skupinu o umístění v Lize starších žáků „B“, dále o vývoji napříč kategoriemi, systému soutěží, letní přípravě i o tom, jakou cestou by se měla mládež na Hvězdě dále ubírat.
Jak zpětně hodnotíte sezónu dorostu?
Člověk si některé věci uvědomí až zpětně. Během sezóny jsme byli v mentálním nastavení, že každý zápas začíná za stavu 0:0 a víme, že můžeme s každým vyhrát i prohrát. V tu chvíli tedy nevnímáte širší souvislosti, celkový obraz se začne skládat až po sezóně. Nedávno jsme měli s týmem dorostu závěrečnou večeři, kterou uspořádal vedoucí mužstva Honza Zamrzla. Týmu jsem děkoval za skvělou sezónu. Na jejím začátku jsme přesně nevěděli, co očekávat, ale hráči se semkli, ukázali chuť po vítězství a nebylo jednoduché proti nám hrát. Měli vlastnosti, které nejsou na Hvězdě úplně běžné - fyzická hra jim nevadila, často byli tím tvrdším týmem na ledě. Pro mě velké a velmi příjemné překvapení. Po rekonstrukci ledové plochy a logisticky náročnější letní přípravě jsme vstupovali do sezóny s jistými obavami, ale podařilo se poskládat kvalitní tým a kluci předváděli výborné výkony, které v play-off ještě vygradovaly.
Jak byste zhodnotil jednotlivé série v play-off?
Určitě bych to rozdělil, protože samotné výsledky zápasů nebo sérií ne vždy plně odrážejí, jaké ty zápasy ve skutečnosti byly. V čtvrtfinálové sérii s Olomoucí byl první zápas z naší strany velmi dobrý, ale soupeř se poté přizpůsobil a začal hrát agresivněji. Po dvou domácích výhrách nás čekaly dva nesmírně náročné duely na jejich ledě. Ve čtvrtém zápase jsme těsným rozdílem zvítězili a sérii uzavřeli konečným stavem 3:1. V semifinále se Vsetínem nám vyšlo úplně všechno. Hráči podali velmi koncentrovaný týmový výkon, brankářka zachytala fantasticky a konečný výsledek 3:0 na zápasy, navíc bez obdržené branky, je téměř neuvěřitelný. Chomutov coby finálový soupeř byl velmi kvalitní a silný tým, s nejstarší soupiskou ze všech soupeřů - prakticky celý jeho tým tvořili hráči z dorazového ročníku 2008. Navíc měli zkušený realizační tým a přidávali do série i určité zákulisní prvky. Mrzí mě, že jsme je nedokázali více potrápit. Ve všech třech zápasech hraných na jejich ledě jsme sahali po vítězství, ale nakonec z nich vytěžili pouze jednu výhru. Nicméně z našeho pohledu předvedli hráči v play-off nadstandardní výkony, přesně plnili to, na čem jsme se dohodli a co jsme trénovali. Série s Olomoucí a Vsetínem zvládli na výbornou. A Chomutov si za celou sezónu své vítězství zasloužil. My si s odstupem můžeme druhého místo velmi cenit.
Jak vnímáte vývoj a letošní sezónu ročníku 2012, který vedete už 2 roky?
Mám z ní trochu rozporuplné pocity, protože jsme u tohoto ročníku narazili na svazem ne zcela ideálně nastavený systém soutěží. Osobně si myslím, že v této věkové kategorii by mělo být více vyrovnaných zápasů. Tento ročník měl potenciál hrát vyrovnaně s předními týmy republiky. Bohužel jsme byli zařazeni do velmi silné základní skupiny, kde jsme skončili čtvrtí - první tři týmy postoupily do nadstavby, my jsme pokračovali ve skupině o umístění, ve které jsme skončili na prvním místě. V této skupině jsme hráli s méně kvalitními soupeři, a ty zápasy nebyly pro tento tým tolik přínosné. Myslím, že by se hráči více posunuli v konfrontaci s těžšími protivníky. Na druhou stranu se to může brát jako motivace do další sezóny. Hráči jsou ve věku, kdy si začínají uvědomovat, že těžké a vyrovnané zápasy v úvodu sezóny mohou rozhodnout o jejím dalším průběhu. U tohoto ročníku budu pokračovat i v nadcházející sezóně a těším se na to, že v 8. třídě navážeme na předchozí práci. Víme, na čem je třeba zapracovat, a začneme s tím už během letní přípravy.
Zmínil jste systém mládežnických soutěží - co Vás na něm vede k zamyšlení?
Vím, že to není jednoduché, ale byl bych rád, kdyby se na svazu znovu otevřela diskuse nad rozdělením týmů do skupin a systémem žákovských soutěží. Myslím, že by bylo vhodné zavést více kvalitativních úrovní. Pravidelné dvojciferné rozdíly ve skóre nejsou dobré pro nikoho – ani pro vítěze, ani pro poražené. V 9. třídě by například mohly být tři výkonnostní úrovně místo dvou. Nám jde o to, abychom hráli co nejvíce vyrovnaných zápasů. Ne o to, skoro všechno vyhrát nebo skoro všechno prohrát. Vyrovnané zápasy posouvají hráče dál, dávají jim motivaci a prostor pro zlepšení.
Jak byste okomentoval celkovou práci s mládeží na Hvězdě z pohledu šéftrenéra?
Už na trenérské poradě jsem říkal, že jsme na své práci závislí od přípravky až po ty nejstarší kategorie. Je důležité, aby byly děti pro hokej zapálené už v přípravce a aby jich chodilo co nejvíce. Jen tak mají trenéři dalších tříd možnost s nimi systematicky pracovat, naučit je hokej milovat a budovat pevné základy. Pokud máme dostatek hráčů s dobrými základy, lze na to pak navázat v žákovských kategoriích a posléze v dorostu a juniorce. Početně jsme na tom dobře, i když prostor ke zlepšení tu vždy je.
Je třeba poukázat na to, že v letošní sezóně jsem tu do Vánoc napříč kategoriemi viděl velké nasazení a energii. Po Novém roce ale došlo k prudkému poklesu – napadl sníh, začaly jarní prázdniny, do toho přišly nemoci a najednou byla účast na trénincích slabá. Leden, únor a březen nebyly z hlediska docházky stoprocentní, někde možná ani ne sedmdesátiprocentní. To trenéry vyčerpává, často měli i problém poskládat tým do zápasu. Do příští sezóny bych si přál, aby měl přístup hráčů větší kontinuitu – aby odpočívali ve správný moment, nepřetěžovali se turnaji mimo sezónu a šli do sezóny s energií od začátku až do konce.
Máme tu na Hvězdě připravený pro hráče pestrý a kvalitní program, včetně intenzivní kombinované letní přípravy, zahraničních výjezdů... A když vidíme výsledky na turnajích, včetně těch zahraničních, tak se potvrzuje, že úroveň napříč kategoriemi je tu velmi dobrá. Co nám stále trochu chybí, je větší důraz a razance - hráči z jiných klubů, včetně těch, kteří sem přijdou například na hostování do starších kategoriích, tomu mnohdy dávají větší razanci. Kdybychom na Hvězdě trochu přitvrdili a zapojili více fyzické hry, bylo by to ku prospěchu. Jinak ale máme herní styl založený na bruslení a technické hře, ač samozřejmě každá kategorie má svá specifika podle složení a individuálních dovedností hráčů.
Jaký význam přikládáte letní přípravě a jak probíhá zapojování případných nových hráčů?
Letní příprava je klíčová součást hokejového rozvoje. Nejde jen o trénink na ledě, ale především o suchou přípravu. Trenéři si uvědomují, že je třeba intenzivně pracovat na koordinaci, síle, vytrvalosti i rychlosti. A právě letní měsíce jsou ideálním obdobím, kdy se na tyto složky zaměřit. Možnost chodit na led i v tomto období je příjemným doplňkem - pomáhá udržet kontakt s ledem a neztratit návaznost.
Když má daný ročník dostatek hráčů a celkově to tam funguje, tak se do něj často sami hlásí i další noví hráči. Do 9. třídy, kde se bude hrát letos extraliga, se samozřejmě přihlásilo hodně zájemců, stejně tak čekáme zájem hráčů z Prahy a okolí do týmu dorostu i juniorů. My ale nemáme systém jako některé jiné kluby - neobvoláváme hráče, nepořádáme krátké try-outy. Vše je postaveno na dobré pověsti klubu. Hráči se mohou dobrovolně zapojit do letní přípravy, během níž je poznáme a oni poznají nás. Pokud mají zájem a odhodlání, mohou se poprat o místo v týmu. Vždy nás těší, když se do finálního výběru dostane co nejvíce hvězďáků, kteří mají při výběru za svou historii u nás bonusové body. Pokud ale přijde někdo, kdo má týmu co nabídnout a je ochotný bojovat za Hvězdu, rádi ho do týmu zabudujeme.
Je něco, co byste chtěl zmínit závěrem?
Určitě bych rád poděkoval všem trenérům, kteří na Hvězdě pracují. Fungujeme jako jedna velká rodina. Stejně tak si velmi vážím práce týmových vedoucích, kteří odvádějí spoustu důležité práce. Velký dík patří všem, kteří se na chodu klubu podílejí. A v neposlední řadě Michalu Grimovi, který tomu dává směr a strukturu a v zásadě všechno důležité, co se na Hvězdě děje, stojí na něm.