Trenér juniorů Nedvěd: Skvělá sezona a tým, který táhl za jeden provaz

Junioři Hvězdy mají za sebou sezonu, na kterou budou dlouho vzpomínat. Po náročném ročníku v kvalitní konkurenci dokázali splnit oba cíle - udržení v soutěži i postup do play-off - a navíc ukázali silnou týmovost, obětavost a charakter. Hlavní trenér Lukáš Nedvěd se v rozhovoru vrací k průběhu sezony, klíčovým momentům i tomu, co stálo za úspěšným tažením týmu.

Je to týden od konce sezóny - jak na ni budete vzpomínat? Je tam jeden moment nebo věc, která vám z ní zůstane v hlavě i za pár let?
Podle mě to byla skvělá sezona. Poslední tři sezony - dvě v Lize juniorů a ta postupová z RLJ - se nám povedly a doufám, že další bude ještě lepší. Vždycky jsou momenty, na které budeme vzpomínat, a každý bude vzpomínat na jiné. Je to krásný celek složený z malých střípků. Pro mě osobně byl hodně emotivní zápas na konci základní části s Chomutovem, kdy jsme vyhráli gólem v závěru. Ten výbuch emocí na ledě i na střídačce, kdy dvacetiletí kluci na sebe v radosti naskáčou, objímají se a řvou po sobě, byl pro mě opravdu silný.

Myslíte, že postup do play-off a být mezi 8 nejlepšími týmy v soutěži (a TOP 24 v ČR) je na hraně maxima toho, co je pro Hvězdu reálně dosažitelné? Nebo tam vidíte ještě prostor pro zlepšení?
V první řadě musím říct, že jsme si letos dali dva cíle-– udržet se v soutěži LJ a druhý byl postup do play-off. Víme, že ta soutěž je velmi kvalitní, nastupují proti nám hráči, kteří hrají 2. ligu nebo i Maxa ligu. Takže z tohoto pohledu jsme rádi, že tu soutěž můžeme hrát, a i do dalších let se v ní chceme udržet. To byl hlavní cíl.
Soutěž je ale hodně vyrovnaná, do poslední chvíle byly v obou skupinách rozdíly jen v pár bodech. Dokázali jsme za ten rok porazit téměř všechny týmy. Takže jsme si v šatně dali i druhý cíl - postup do play-off. Tým jsme měli silný a chtěli jsme koukat nahoru, ne jen hlídat spodek tabulky. Zápasy ale byly vyrovnané a mohlo to dopadnout jakkoliv, takže jsem rád, že jsme splnili oba cíle.
A jestli jsme na hraně maxima? Jsem přesvědčený, že další sezona bude zase těžká, budeme bojovat o udržení, ale zároveň budeme koukat nahoru a když se to povede, můžeme překvapit.

Když se ohlédnete za týmem - co byla jeho největší síla? Díky čemu jste se dostali tam, kam jste se dostali?
Z mého pohledu určitě týmový výkon a obětavost. V některých zápasech jsme soupeře nepřehráli, ale kluci někdy až nesmyslně skákali do střel a bojovali. V tomhle ohledu musím vypíchnout dva zápasy - první proti Kladnu, kde jsme vyhráli 6:0, a pak před Vánoci s Chomutovem, kde jsme ve velké marodce ve 14 lidech odehráli neskutečně obětavý zápas a vyhráli 2:0.

V průběhu sezóny byl tým obrovsky bojovný a soudržný. Dá se tohle „natrénovat“, nebo se to spíš postupně vytvoří? Jak moc jste tohle téma řešil během sezóny?
Myslím si, že je to spíš obráceně. Doufám, že to vnímáme s hráči stejně, ale tohle vyplývá z našeho přístupu v týmu. Navzájem si věříme a respektujeme se. Jsme na jedné lodi a táhneme za jeden provaz, máme společný cíl. Hráči vědí, že za námi jako trenéry můžou přijít s čímkoliv - osobní věci i hokej. Snažíme se všechno vysvětlit, aby si lidi rozuměli. Pak podle mě může vzniknout to, že se jeden hráč obětuje pro druhého. Velkou roli v tom hrají starší hráči, kteří jsou v týmu déle a znají ten přístup. Mladší se od nich učí a doufám, že tuhle týmovou kulturu budou dál přenášet.

Jak velkou roli u vás hrála taktická příprava na soupeře? Pracovali jste třeba i s videem?
S videem jsme pracovali, ale ne úplně pravidelně. Měli jsme pár rozborů, ale spíš jsme se zaměřovali na naši hru a náš systém než na to, že bychom ho měnili podle soupeře. To jsme začali víc řešit až v play-off. Já jsem si často večer projížděl videa - naše i soupeřů - a snažil se do tréninku zapojit věci, které nás trápily. Velkou pomocí bylo video přímo na střídačce nebo o přestávkách. Člověk nevidí všechno, něco vysvětluje a pak má možnost se hned podívat, co se kde stalo, ještě zpomaleně. To je super věc.

Chtěl byste vyzdvihnout některé individuality?
Individuality bych nevyzdvihoval. Každý hráč měl v týmu nějakou roli a každý se zasloužil o úspěch v letošní sezoně.

Junioři odehráli obrovskou porci zápasů – skoro 50 za půl roku. Jak náročné to bylo?
Byla to velká porce zápasů a únavu jsme ke konci cítili, jako asi všechny týmy. Snažili jsme se na to reagovat a trochu upravili tréninky. Závěr sezony nám vyšel, takže buď to bylo to, co jsme potřebovali, nebo skvěle zafungoval placebo efekt.

Po delší době jste byl hlavním trenérem jen u jedné kategorie. Jaké to pro vás bylo?
Určitě bylo víc prostoru se soustředit na juniory. Časově to bylo podobné jako minulý rok, ale odpadly mi věci kolem 9. třídy - třeba video, off-ice příprava nebo komunikace s rodiči. Takže toho prostoru pro juniory bylo víc.

Zároveň jste působil jako asistent u áčka a u 9. třídy. Jaká to pro vás byla sezóna v těchto rolích?
U obou kategorií jsem byl součástí nově složených realizačních týmů a myslím, že jsme si sedli a spolupráce byla velmi dobrá.
9. třída čelila velké konkurenci v extralize a určitě nám i hráčům ukázala, kde se musíme zlepšit. U áčka byla soutěž extrémně vyrovnaná, takže nervy až do posledního zápasu. Nakonec jsme se dostali do předkola, ale bohužel jsme vypadli.

Co teď následuje? Už přemýšlíte nad další sezónou?
Teď nás čeká ještě turnaj 9. třídy a junioři dál trénují. Čeká nás rozlučka se sezonou a s over-age hráči. Samozřejmě už se pomalu začínáme připravovat na další sezonu.