Hlavní trenér přípravky Petr Polívka: U dětí musí hokej bavit

Hlavní trenér přípravky a 1. třídy Mgr. Petr Polívka působí na Hvězdě už dlouhou řadu let a posledních osm sezón se věnuje těm nejmenším hvězďákům v přípravce. Zkušený trenér s nejvyšší licencí „A“, který zároveň vede tým Old Boys Hvězda, v rozhovoru mluví o práci s dětmi v nejmladších kategoriích a jejich dalším hokejovém rozvoji, své trenérské cestě i o tom, proč musí být hokej (nejen) v tomto věku především zábava.

Na Hvězdě máte odtrénováno zhruba dvacet sezón - přibližte nám Vaši trenérskou historii v klubu.

Na Hvězdě trénuji už opravdu dlouho. Začal jsem hned po škole, kdy si mě vybral pan Bruk jako asistenta k juniorům, kde jsme strávili spoustu let. Pak jsem se stal trenérem sportovních tříd, to bylo v době spolupráce s přilehlou ZŠ Na Dlouhém lánu - tehdy jsem trénoval 8. a 9. třídu a měl na starosti i nižší ročníky. Pak jsem se s trénováním kvůli rodině odmlčel. K přípravce a zpátky k trénování mě přivedl v roce 2018 Michael Grim a hrozně mě tahle kategorie baví. I přesto, že je to vlastně pořád dokola a pořád se začíná. Je hezké pozorovat, jak se děti dokáží rychle a viditelně zlepšovat. To je asi to, co mě na tom baví nejvíce.

Na Hvězdě trénujete už spoustu let - na které konkrétní momenty vzpomínáte nejraději?

Já asi úplně konkrétní moment z tréninků nebo zápasu nemám. Nejvíce asi vzpomínám na chvíle, kdy se se mnou po sezóně ta třída, co přechází do vyšší kategorie, rozloučí a poděkují. A moc mě potěší, když se potom někde potkáme a oni mě pozdraví, přestože už je dávno netrénuji. To je pro mě prakticky největší poděkování, které mi můžou dát.

Jak byste zhodnotil loňskou a letošní sezónu u přípravky a 1. třídy?

Loňská sezóna pro mě byla malinko klidnější, protože jsem měl k ruce zkušené trenéry. Bohužel nám z trenérského týmu odešly dvě velké opory. Kateřina Honsů čeká miminko (doufám tedy v návrat, a možná i s posilou hráčských řad) a Ríša Kiesewetter, který se soustředí na dokončení studia. Odcházející trenéry nahradili noví, ještě ale sháníme krasobruslařskou trenérku. Nicméně celkově myslím, že nám to začíná fungovat docela dobře.

Loni se nám podařilo dát dohromady ročník 2018, se kterým dál pokračuje Jarda Suchan a myslím, že jim to funguje dobře. Letos skládáme ročník 2019 a snad se nám také podaří mít docela početnou a šikovnou skupinu. Dohromady nám chodí na led vždy přes třicet hráčů, ale když je nějaká akce jako focení nebo Mikuláš, tak se nám jich sejde až padesát.

Jak se na Hvězdě daří náboru nových dětí v posledních letech?

Nábor hráčů se daří docela dobře. Nejsou moc velké rozdíly mezi slabšími a silnějšími ročníky, stejně tak mezi dobou před a po covidové pauze. Příchod hráčů funguje kontinuálně díky dobrému renomé Hvězdy. Samozřejmě když je svazová náborová akce typu Pojď hrát hokej, tak dětí přijde najednou hodně, ale pouze pár z nich pak začne chodit pravidelně.

Když se ohlédnete do minulosti, jak se podle Vás práce s nejmenšími na Hvězdě změnila?

Veliký rozdíl je v podpoře od hokejového svazu, zejména co se týče zajištění hokejového vybavení pro nejmenší. To rozhodně ulehčuje peněžence rodičů mladých hokejistů. Bohužel se díky zrušení sportovních tříd, což už je tak 20 let zpátky, zhoršily časové podmínky, protože tréninky musí začínat poměrně brzo. Co se týká časové dotace, podmínky jsou, myslím si, stejné. A jestli to děláme lépe nebo hůře, to asi nepřísluší posoudit mně.

Jaká jsou podle Vás specifika práce s dětmi v této věkové kategorii? Na co se zaměřujete nejvíce?

Nejdůležitější je, aby děti hokej začal bavit. Děti samotné většinou nepřijdou samy, ale přivedou je rodiče - a jsou opravdu vidět rozdíly, když se dítěti chce a naopak když se dítěti nechce. Některé děti na začátku brečí, ale pak si zvyknou. Další důležitou věcí je, abychom naučili děti vnímat trenéra a určitá pravidla tréninku, což potom ulehčí práci trenérům v následujících kategoriích. 

A samozřejmě nesmírně důležité je naučit děti bruslit. Prakticky na každém tréninku děláme bruslařskou řadu, zaměřujeme se na základní věci. Když se to děti naučí, tak se jim to snažíme postupně ztěžovat, aby pořád docházelo k nějakému posunu. Snažíme se trénovat v co nejmenší skupinkách, ideálně maximálně v šesti dětech, kdy se děti střídají na jednotlivých stanovištích. A i na jednotlivých stanovištích se snažíme dělat cvičení různé úrovně, aby to dětem bylo nastavené co nejpřesněji na míru.

Jakou roli v tomto věku hrají rodiče? Co může jejich přístup rozvoji dítěte nejvíce pomoci - a čemu by se měli spíše vyhnout

Rodiče jsou v tomto věku strašně důležití, protože děti k hokeji přivedou. Rodiče je sem vozí, oblékají je, dávají jim napít... Tahle podpora je důležitá. Současně si ale myslím, že je velice důležité nechávat co nejvíce věcí na samotných dětech, aby se postupně učily samostatnosti. Děti kolikrát překvapí, co všechno samy zvládnou, když zrovna není rodič v dosahu. Rodiče by se měli vyhnout - nejenom v této kategorii, ale v celé kariéře malého hokejisty - radění. Poprosil bych je, aby to nechali na trenérech, a aby byli spíš podporou než nějakým velkým kritikem.

Které faktory podle Vás nejvíce rozhodují o tom, jestli u hokeje vydrží? A jaká je přibližně míra úspěšnosti přechodu z přípravky do vyšších kategorií?

Aby dítě u hokeje vydrželo, tak ho to musí bavit. O to se snažíme, ale samozřejmě některým dětem hokej nesedne, a to pak nemá cenu lámat přes koleno. Rozhodně je důležité, aby rodiče děti nepřetěžovali a nevěnovali se pouze hokeji. V tomto věku je důležité, aby děti dělaly všechny možné sporty a myslím si, že tři tréninky na ledě rozhodně stačí.

Úspěšnost přechodu z přípravky do koloběhu hokejisty je poměrně veliká, protože když už děti začnou chodit a vydrží u toho měsíc, tak pak už to většina z nich vydrží a pokračuje dál. Důležité jsou první tréninky. Tam se může stát, že dítě na to není připravené. Nic ale nebrání tomu, aby dítě přišlo a zkusilo to později.

Co je podle Vás klíčem k tomu, že Hvězda dlouhodobě zvládá konkurovat napříč kategoriemi i velkým klubům a může hodně spoléhat na své odchovance?

Za mě je to zejména díky práci trenérů, které tady v klubu máme. Máme tady partu trenérů, kteří si rozumí a dělají svou práci velmi dobře. Je to i tím, že hodně trenérů dříve za Hvězdu hrálo - je to pro nás všechny taková srdcová záležitost a snažíme se dělat z Hvězdy rodinný přívětivý klub s tím, že míříme k metám nejvyšším. To se nám v našich možnostech poměrně daří.

Realizačním týmem přípravky dlouhodobě procházejí mladí trenéři, kteří u Vás často sbírají první zkušenosti. Jak s nimi pracujete a co je podle Vás nejdůležitější, co by se měli naučit?

Jsem přesvědčen, že to jakého mají prvního „vedoucího“ trenéra, je potom hodně ovlivní a odráží se to na jejich práci. Já jsem měl to štěstí, že jsem začínal u uznávaného trenéra Josefa Bruka. Ten na mně nechal svou stopu hlavně tím, že se prostě žádný trénink nevynechává. Tohle mi zůstalo a snažím se, aby trenéři chodili na tréninky co nejvíce. Další důležitou věcí zejména v této kategorii je, aby děti co nejméně stály a byly co nejvíce v pohybu. Mladí trenéři to se mnou někdy nemají úplně lehké - když něco není tak, jak má, tak dokážu zvýšit hlas, ale myslím to dobře.

Dlouhodobě také vedete tým veteránů Hvězdy - jak si tuto kapitolu užíváte a jak se vám daří?

Bohužel se mi tato kapitola hokeje začíná pomalu uzavírat. Já stárnu, ale ostatní mužstva nabírají pořád mladší a mladší hráče a skutečně v 52 letech už se jim nedá úplně konkurovat. Nicméně letos jsme tým trošičku posílili mladými hráči a je vidět, že jsme udělali dobře, protože momentálně soutěž vedeme. Dříve se náš tým Old Boys Hvězda týkal především trenérů Hvězdy a bývalých hráčů, ale tím, jak naši trenéři mají spoustu práce s trénováním, tak už nemají moc čas na to hrát. Teď v týmu nemáme jen ryzí hvězďáky, nicméně snažíme se, aby tam ta hvězďácká stopa byla nadále.

Je něco co byste rád zmínil závěrem?

Závěrem bych popřál hráčům a ostatním trenérům co nejvíce sportovních úspěchů. A současně doporučil rodičům, ať na děti moc netlačí, protože se může stát, že to děti přestane bavit, a to by byla hrozná škoda - protože hokej je v jakémkoliv věku pořád primárně zábava.